Vloženo: 22.01.2021.
V poslední době čelíme traumatizujícím událostem, které se dotýkají nás všech. Svět ovládla globální pandemie, která trvá i nadále. Taková výjimečná situace nevyhnutelně ovlivňuje naše duševní zdraví, a to zejména u osob se sníženou duševní stabilitou.
Zdroj obrázku: pixaby.com
Chování dospělých výrazně ovlivňuje prožívání stresu u dětí, a stejně tak i jejich následné chování a přizpůsobení. Tyto situace jsou skutečným testem naší psychiky a ukazatelem toho, zda existuje prostor pro zlepšení našeho vlastního duševního zdraví. Ukazatelem, zda pravidelně provádíme duševní hygienu a zda tomu učíme i naše děti.
Duševní hygiena se projevuje v odpovídajícím udržování osobních psychologických konstruktů, jako je sebevědomí, komunikace, sociální vztahy a podobně. Obecně lze říci, že řádně udržovaná duševní hygiena vede k osobní spokojenosti, podporuje dobré pocity a současně eliminuje faktory, které mohou potenciálně vést ke zhoršení kvality života nebo eskalaci duševních chorob.
V těchto konkrétních situacích existuje několik způsobů, jak správně působit na emoční vývoj dítěte a naučit ho výše uvedenou duševní hygienu provádět.
Jak je uvedeno v samotném úvodu, na chování dítěte mají největší vliv rodiče - mají vliv na to, zda se u něj rozvinou vhodné či nevhodné obranné mechanismy, a obecně na to, jak se bude psychicky vyvíjet. Pokud rodič ve stresových situacích vykazuje vysokou úroveň strachu a úzkosti, může se dítě cítit nejistě, neboť osoba, která by o něj měla pečovat a chránit jej, se sama necítí dobře. Kromě toho si dítě může takové chování v podobných situacích osvojit a převzít jej.
Je samozřejmě v pořádku, máte-li někdy jako rodič strach, a je velmi v pořádku tyto emoce projevit a s dítětem o nich komunikovat. Strach je normální reakcí na nebezpečí, ovšem přejde-li v opakovanou úzkost a obavu z nejistoty, pak se stává patologickým.
Pokud si sami nejste jisti svým vlastním jednáním a svou vlastní duševní stabilitou, není nic špatného na tom vyhledat pomoc psychologa nebo psychoterapeuta.
Mějte na paměti, že děti v předškolním věku uvažují tak, že se svět točí kolem nich. To znamená, že pokud se stane něco špatného, dávají vinu sobě. Například - maminka je smutná, protože jsem hned nesklidila ze stolu, jak ode mne žádala. Nebo - tatínek se zlobí na maminku, protože jsem včera nešla včas spát. Nebo - možná bylo zemětřesení proto, že jsem letos často zlobil.
Je velmi důležité, abychom dětem vysvětlovali, co se ve světě děje, a v závislosti na jejich vývojové fázi upravovali vzájemnou komunikaci a její podrobnosti. Je však velmi důležité, aby děti měly přesné informace, a je žádoucí, aby je slyšely od vás.
Pokud vám dítě dává najevo, že se bojí, stydí nebo že je smutné, v žádném případě jeho pocity nesnižujte. S touhou pomoci a s cílem, aby se dítě co možná nejrychleji cítilo dobře, to rodiče mohou činit i nevědomě, přičemž pak často slyšíme:
„Ale to nic není, za chvilku se bát nebudeš.“
„Takoví velcí kluci jako ty se přece nebojí.“
„Já jsem se toho nikdy nebál a neměl bys ani ty.“
„Nemusíš být z toho smutná, takové věci se stávají pořád."
Takovou komunikací snižujete hodnotu dítěte, ponižujete jeho city, a nakonec dosáhnete toho, že se vám se svými emocemi svěřovat přestane. Namísto podobné komunikace se pokuste přistupovat k dítěti se zájmem, porozuměním a empatií:
„Copak tě tak vyděsilo? Čeho se bojíš?“
„Je v pořádku pociťovat strach. Řekni mi více o tom, jak se cítíš.“
„Můžeš mi svůj strach popsat? Vzpomínám si, že když jsem já měla strach, měla jsem pocit jako kdybych…“
„Smutek je hodnotná emoce, která nám ukazuje, že nám na něčem záleželo. Je mi líto, že jsi smutný… možná ti pomůže, když se vypláčeš.“
Toto je jen několik způsobů, jak lze provádět duševní hygienu dítěte v době trvání aktuálních traumatických situací.
Autorka: Monika Melnjak, mag. psych.
