Vloženo: 10.08.2022.

JAK U DĚTÍ PODPOŘIT EMPATII

Empatie je definována jako schopnost rozpoznávat a chápat emoce druhých. Když dítě zažívá empatii, znamená to, že rozumí tomu, jak se v určité situaci druhý člověk cítí, a dokáže si představit, jak by se cítilo, kdyby se v podobné situaci samo ocitlo. Důležité je zdůraznit, že empatie úzce souvisí s vědomím vlastních emočních stavů. Jinými slovy, čím více si dítě uvědomuje své vlastní emoční stavy, tím přesněji je schopno rozpoznat emoce druhých. Prvním krokem prožívání empatie je rozpoznání emočního stavu druhého člověka, tedy rozpoznání neverbálních projevů emocí, jako jsou mimika, gesta a tón hlasu. Na základě těchto informací pak děti poznají, jak se druhá osoba cítí, propojí si je se vším, co je vyjadřováno slovy. Jakmile dítě úspěšně rozpozná emoční stav jiné osoby, může se vžít do její perspektivy a následně určit, jakým způsobem reagovat, aby této druhé osobě poskytlo pomoc.

Stejně jako každou jinou dovednost lze i empatii naučit a procvičovat, přičemž rodiče zde hrají hlavní roli.

Rozvoj empatie

Předzvěst empatie lze zaznamenat již v prvních dnech života člověka, kdy dítě reaguje pláčem na pláč jiného dítěte. Ve třech až čtyřech letech chápou děti to, že existují různé pocity, které má každý. Dokážou rozpoznat, když se někdo cítí špatně, a spontánně s ním soucítit. S rozšiřováním slovní zásoby jsou předškolní děti zběhlejší ve vyjadřování a diskuzi o svých vlastních pocitech a pocitech jiných lidí, stejně jako o situacích, které tyto pocity způsobují. Objevuje se i schopnost zaujmout pohled jiného člověka a pomoct člověku, který se necítí dobře.


pixabay.com

Proč je empatie tolik důležitá?

Empatie je dovednost, která je nesmírně důležitá pro zdravý emocionální a morální vývoj. Empatické děti jsou úspěšnější a spokojenější ve škole, mají více přátelských vztahů, jež jsou uspokojující, a jsou obecně lépe přijímány svými vrstevníky. Empatické děti jsou rovněž méně náchylné k násilnému chování, neboť dokážou snáze rozpoznat, jak se druhá osoba cítí, a učinit adekvátní rozhodnutí o reakci na tento pocit.

Jak mohou rodiče rozvoj empatie podporovat?

Důležité je s dětmi o jejich pocitech mluvit – jaké pocity znají, jaké všechny pocity existují a které jsou to nonverbálními ukazatele, jež se k určitým pocitům pojí.

Dítě si může prohlížet fotografie nebo kresby výrazů tváře a následně je samo napodobovat před zrcadlem a pojmenovávat.

Při čtení pohádek či sledování animovaných filmů se můžete dítěte ptát, jak si myslí, že se určitá postava cítí a proč.

Když se nacházíte v určité situaci, je důležité si s dítětem promluvit o tom, jak se ono cítí, nebo jak se cítí druhá osoba. Můžete dítěti klást otázky, které mu v dané situaci pomohou otevřeně vyjádřit své pocity, nebo popsat, jak se druzí lidé cítí, například „Marek je smutný, protože si zapomněl svou oblíbenou hračku“.

Empatii můžete své dítě učit také prostřednictvím hypotetických situací. Ptejte se dítěte, jak by se cítilo, kdyby mu někdo vzal hračku, nebo jak by se cítil jeho kamarád, kdyby mu někdo vzal jeho hračku, a jak by mu mohlo pomoci, aby se cítil lépe. Poskytněte svému dítěti možnost přicházet s vlastními návrhy.

Když je dítě smutné, vyděšené nebo se zlobí, je důležité nechat jej vyjádřit, jak se cítí, aniž bychom mu okamžitě poskytovali uklidňující odpověď typu „Všechno je v pořádku“ nebo „Nemusíš se ničeho bát“.

O emocích a empatii se dítě konec konců učí i při pozorování svých rodičů. Je důležité, abyste vůči svému dítěti otevřeně vyjadřovali své pocity, neboť verbalizací vlastních emočních stavů povzbuzujete dítě, aby činilo totéž – aby rozpoznávalo a pojmenovávalo své vlastní emoce, ale také aby rozpoznávalo a reagovalo na emoce druhých. Buďte pro dítě vzorem, aktivně mu naslouchejte a projevujte mu empatii, aby se samo učilo stejnému chování.

 
pixabay.com

Píše:

Marica Marasović, magistra psychologie, Centrum pro duševní zdraví MBM