Vloženo: 04.10.2022.
Helikoptérové rodičovství je moderní rodičovský výchovný styl, který se coby koncept objevil v posledním desetiletí. Přívlastek „helikoptérový“ má původ ve faktu, že rodiče, kterých se tento termín týká, se nad svým dítětem doslova „vznášejí“, dohlížejí na něj a využívají každou příležitost k tomu, aby „přistáli“ a řešili každý jeho problém. Ze strachu, co by se dítěti mohlo stát, hlídají helikoptéroví rodiče každý jeho krok, aby se ono nedopustilo nějaké chyby.
Tato forma rodičovství je v poslední době stále častější a je naprostým protikladem volné výchovy dětí, kterou uplatňují rodiče, jež svým dětem dovolují, aby životním výzvám a příslušným omylům čelily samy a učily se z nich.
Helikoptéroví rodiče na jedné straně poskytují svému dítěti velké množství podpory a otevřené asertivní komunikace, avšak zároveň jsou ve vztahu ke svým dětem příliš horliví a neumožňují jim rozvíjet svoji nezávislost a samostatnost. Charakteristická je pro ně právě výrazná péče o vlastní děti a kontrola jejich chování stejně jako aktivní zapojení do života dětí s cílem dosáhnout úspěchu, o který takoví rodiče usilují. Pokud se týká způsobu, jakým chování svého dítěte regulují, pak jsou manipulativní a neflexibilní. Aktivně se podílejí na pomoci dítěti při dosahování úspěchu, nicméně činí tak způsobem, který mu nedává žádnou autonomii ani možnost vlastní volby.
Následky vrtulníkového rodičovstvíTakoví rodiče mají o své děti strach i v relativně bezpečném prostředí a často se stává, že jejich problémy řeší za ně, sledují každý jejich krok a jsou až příliš zapojeni do společenského života těchto dětí. Důsledkem takové výchovy je nedostatek samostatnosti a nezávislosti dítěte, absence sociálních a emocionálních dovedností, ale také zvýrazněná potřeba dominance a práva. U dětí takových rodičů se může slaběji vyvinout dovednost čelení problémům a děti mohou mít horší komunikační dovednosti stejně jako nízkou míru sebevědomí. Kvůli těmto aspektům se pak děti mohou cítit neschopny samostatně řešit nejrůznější životní situace. Vzhledem k tomu, že se helikoptéroví rodiče snaží uspokojit jakoukoli potřebu svého dítěte a chránit je před nepříjemnými zážitky, může to vést k tomu, že si děti vypěstují očekávání, že se k nim takto budou chovat všichni lidé, a stanou se z nich velmi nároční dospělí jedinci, kteří své blízké vztahy jen obtížně udržují. Nadměrné ochranářství může kromě toho vést i k rozvoji sociální úzkosti a nejistoty, neboť tyto děti si nemohou vypěstovat potřebnou úroveň autonomie a kontroly nad vlastními životy ani si adekvátně osvojovat sociální dovednosti.
Prevence helikoptérového rodičovstvíJe přirozené a pochopitelné, že každý rodič o své dítě pečuje a chce mu pomoci k tomu, aby byl jeho život co nejsnadnější a nejpříjemnější, ovšem je nutné být si vědom toho, že přílišná míra péče a pomoci může mít pro dítě naopak negativní důsledky. Aby si dítě osvojilo důležité životní dovednosti, musí být vystaveno situacím, ve kterých se jim učí.
Dovolte dítěti převzít odpovědnost a chybovat v krocích, které podniká, aby se přitom mohlo rozvíjet a vyrůstat v samostatnou dospělou osobu. Nenabízejte dítěti hotová řešení a odpovědi, namísto toho mu pokládejte otázky, které mu pomohou najít příslušné odpovědi samo. Povinnosti a závazky vašeho dítěte nejsou vaše a není tedy na vás, abyste je řešili. Spíše byste měli dítě navádět a umožnovat mu, aby úspěchu dosáhlo samo. Důležité je vždy přemýšlet o tom, co je pro dítě lepší z dlouhodobého hlediska, například „pokud často uklízím hračky svého dítěte, které je již dostatečně velké na to, aby to činilo samo, pak jej učím, že jeho povinnosti budou za něj vždy plnit jiní“. Předtím, než učiníte nějaké rozhodnutí týkající se řešení daného problému, zeptejte se sami sebe, jakým hodnotám a dovednostem tím své dítě naučíte.
Hlavním cílem rodičovství je nakonec přeci to, aby se dítě vyvinulo v samostatnou dospělou osobu a umělo se o sebe postarat ve všech oblastech života, a ne aby ke svému fungování potřebovalo cizí pomoc. Proto své dítě motivujte, mějte s ním trpělivost a buďte mu oporou a vzpruhou, bude-li to potřebovat.
Napsala: Marica Marasović, mag.psych.
Centrum duševního zdraví MBM
